Kdo by měl počítat kolik stojí a kolik vydělává firemní IT? Zatím to byli hlavně ajťáci. Podle specialisty Zbyszka Lugsche ze Soitronu si ale spousta z nich zadělala spíš na problémy. Namísto reálného vyčíslení kolik co stojí, přešlo hodně firem do cloudu, který je na první pohled jednodušší a výhodnější. Je ale cloud opravdu za všech okolností levnější? A jak zjistit, co se firmě víc vyplatí?
V rozhovoru se mimo jiné dovíte:
S jakými nejčastějšími mýty se setkáváte, když se s manažery bavíte o jejich firemním IT?
Často si stěžují, že investice do IT neodpovídají tomu, co firmě přinášejí.
To je mýtus?
Osobně si myslím, že je to v mnoha případech chyba samotných IT manažerů, kteří nedokážou vyargumentovat a ukázat svoji přidanou hodnotu a význam IT prostředí, které pro firmu vytvářejí.
Od IT administrátorů se ale asi dá těžko čekat, že se budou umět prodat. Jejich úkolem je hlavně rozumět systémům…
Souvisí to i s tím, že firmy neumí vyčíslit svoji závislost na IT. Přitom na něm dnes závisí jejich primární byznys. Přesto je běžné, že IT často berou jenom jako nákladovou položku.
Jak by se na něj měly dívat?
Ve spoustě firem je IT v podstatě výnosovou položkou. Nebo jinak – primární byznys firem by bez IT nikdy nefungoval.
Nebylo to tak ale vždycky.
Už v tomhle stavu jsou. Často se ale řeší, že náklady spojené s provozem IT jsou neúměrné přínosům.
V čem je problém? Nejde to spočítat?
Problém není ani tak s vyčíslením počátečních investic, ale v tom, kolik pak stojí provoz jednotlivých částí infrastruktury.
Lidi z byznysu pořád chtějí nové a nové systémy. Ale nedokážou si představit, co všechno je potřeba, aby věci fungovaly. Důvodem bývá neefektivita řešení, která už mají z dřívějška.
Můžeme si to pro lepší představu ilustrovat na nějakém jednoduchém příkladu?
Řekněme, že firma u sebe má nějaké CRMko (Customer Relationship Management systém – nástroj na řízení vztahů se zákazníky, pozn. redakce). To nás stojí nějaké peníze a cena zahrnuje zakoupení, nasazení, nastavování a provoz. Kdyby se firma víc zajímala o to, kolik co stojí, dokáže si ve druhém kroku říct: „Dobře, a teď pojďme něco ušetřit. Vypneme to CRM, protože ho stejně skoro nevyužíváme, stojí nás spoustu peněz a vlastně se bez něj dokážeme obejít nebo si pořídíme něco jednoduššího a levnějšího. A přesně tolik a tolik peněz chceme ušetřit.“
Takže problém je, že se takhle podrobně neumíme podívat na každý kousek systému.
My tohle umíme, ale většina firem to tak nedělá ani u tradičních systémů. Pak jim to brání v přechodu na novější systémy, například hyperkonvergovanou infrastrukturu, díky které by mohly ušetřit. Pokud ale nevědí, kolik jejich IT vlastně stojí, nedokážou si úsporu spočítat. Celou věc navíc komplikuje i to, že tradiční IT infrastruktura, jak se budovala ve firmách kdysi, je roztříštěná. Firmy mají spoustu různých systémů od různých dodavatelů, na všechno je nějaký jiný nástroj na správu, a tím pádem jsou jakékoli výpočty ještě těžší.
Existují asi i nějaké případy, kdy se věci povedly. V čem se liší filozofie takových firem při uvažování o IT?
Dívají se na IT jako na službu. Už není řeč jenom o hromadě železa, ale o ceně, která zahrnuje i provoz, údržbu, upgrady a další.
Není to něco, co získám, když jako firma přejdu do cloudu?
Ano, přesně to je na cloudu tak sexy. Nakoupím si jasně definovanou kapacitu a pak si už umím spočítat, že když do svého systému přidám CRM, vyjde mě to na tolik a tolik peněz. Cloud vlastně velmi zjednodušil situaci ajťákům, kteří dokážou argumentovat tím, kolik co stojí. Pro finanční ředitele je to mnohem srozumitelnější, než když v minulosti přišlo IT oddělení s tím, že kromě CRM systému bude ještě potřeba dokoupit datové úložiště, přidat servery, výpočetní výkon a podobně.
Existují asi i nějaké případy, kdy se věci povedly. V čem se liší filozofie takových firem při uvažování o IT?
Dívají se na IT jako na službu. Už není řeč jenom o hromadě železa, ale o ceně, která zahrnuje i provoz, údržbu, upgrady a další.
Není to něco, co získám, když jako firma přejdu do cloudu?
Ano, přesně to je na cloudu tak sexy. Nakoupím si jasně definovanou kapacitu a pak si už umím spočítat, že když do svého systému přidám CRM, vyjde mě to na tolik a tolik peněz. Cloud vlastně velmi zjednodušil situaci ajťákům, kteří dokážou argumentovat tím, kolik co stojí. Pro finanční ředitele je to mnohem srozumitelnější, než když v minulosti přišlo IT oddělení s tím, že kromě CRM systému bude ještě potřeba dokoupit datové úložiště, přidat servery, výpočetní výkon a podobně.
Znamená to, že nejlepší odpovědí na chuť firem inovovat IT je pořád cloud?
Záleží na tom, o jaké firmě se bavíme. Pro spoustu z nich bude výhodnější přechod na hyperkonvergovanou infrastrukturu, která v sobě kombinuje výhody cloudu a toho, že mají svůj systém pod vlastní střechou, takže nemusí nechávat kritické aplikace běžet v externím prostředí.
Dobře, ukažme si to zase na příkladu. Dejme tomu, že mám e-shop a kromě klasického online prodeje prodávám i přes mobilní aplikaci.
Asi bych začal otázkou, jak často taková firma dělá změny ve vlastních systémech. Řada firem se potýká s tím, že potřebují často inovovat svoje prostředí, například e-shopy jsou na tom v podstatě závislé. Přijde něco nového, je potřeba udělat rychlou inovaci a refresh platformy, na které e-shop běží. Je nutné udělat úpravu uživatelského prostředí a na nějakou dobu omezit uživatele nebo zákazníky, zatímco firma aktualizuje platformu na novější verzi. V praxi se to pak dělá tak, že se ke stávajícímu e-shopu vytvoří X testovacích prostředí, na kterých probíhá vývoj.
Zmínil jste hyperkonvergovanou infrastrukturu. Co si pod tím má představit člověk, který není ajťák?
Hyperkonvergence je princip, podle kterého jsou tři části každé IT infrastruktury v jakékoli organizaci, tedy datové úložiště, výpočetní výkon serverů a síť, integrované do jednoho řešení. Velmi zjednodušeně je to celé v jedné krabici.
Jakou to má výhodu?
Extrémní flexibilitu. Už se nemusím starat, jak funguje každá ze zmíněných tří částí a nastavovat ji samostatně. Je to z větší části automatizované a ovládá se to přes jeden nástroj na správu, ne přes tři samostatné. Prostředí, ve kterém běží software, je méně závislé na nastavování hardwaru – v IT řeči se říká, že je virtualizované.
Nejsem si úplně jistý, jestli je z toho zřejmá výhoda pro firmu.
Mluvili jsme o firmách, které často dělají změny ve vlastním softwaru a aplikacích. V případě hyperkonvergované IT infrastruktury je software mnohem míň provázaný s hardwarem. Kvůli změnám softwaru není potřeba neustále něco přenastavovat, fyzicky propojovat nebo dokupovat.
Takové věci se navíc dají extrémně rychle implementovat nebo jinak – zprovoznit ve stávající IT infrastruktuře, aby bylo možné začít naplno využívat výhody hyperkonvergence.
Když je software oddělený od hardwaru, nemůže to mít vliv na stabilitu?
Tohle se v praxi nikdy neprokázalo. Další výhodou totiž je, že se sníží počet výrobců používaného hardwaru, protože v optimálním případě je hyperkonvergovaná infrastruktura řešení od jednoho výrobce. Jako třeba HyperFlex od Cisca.
Není ale nevýhoda v tom, že se firma uzavírá a omezuje si možnost využívat hardware od jiných výrobců?
Ne tak docela, protože pořád zůstává možnost kombinace se stávající infrastrukturou a cloudem. Otázkou pak je, nakolik je to ekonomicky výhodné. Zase se vracím k tomu, že kdyby firmy přesně věděly, kolik je která část IT stojí, a to včetně nákladů na správu a management nebo řešení výpadků, přišly by na to, že orientace výhradně na nákup toho nejlevnějšího od různých dodavatelů ve skutečnosti k nejlevnějšímu řešení nevede.
To ale pořád nevysvětluje, proč si firmy všechno nenakupují za levno v cloudu.
Příčinou je, že cloud se tváří jako levnější už jenom tím, že ho neplatím najednou jako velkou investici, ale měsíčně. Spousta firem zjistila, že cloudové služby nejsou samospásné a v mnoha případech je tohle prostředí naopak dražší, než kdyby si ho postavily u sebe.
Čím je to dražší?
Od určité velikosti, ne firmy jako takové, ale od velikosti IT prostředí, které firma potřebuje, ale i v závislosti na dalších faktorech, může být cloud daleko nevýhodnější. Právě hyperkonvergovaná řešení tlačí cenu vlastních on-premise řešení dolů tak, že když porovnáme, kolik by stál stejný výkon, servery, úložiště a další věci v cloudu, a započítáme do toho náklady na správu, vychází vlastní infrastruktura levněji. Jinými slovy: za ty samé peníze by firma mohla mít větší výkon než v cloudu.
Hodně firem v minulosti přesto přešlo do cloudu.
Manažery na tom láká, že nemusí řešit velkou počáteční investici. Budou si kupovat věci v cloudu. Když si to ale spočítají za pět let, zjistí, že zaplatili daleko víc, než kdyby si řešení koupili pro sebe.
Z manažerského pohledu to ale dává smysl. Ne vždy má firma někde odložené peníze, které si může dovolit vrazit do IT.
To je trochu špatná argumentace, protože pokud je to jen otázka peněz, dá se počáteční investice financovat.
Spíš jde o to, že musíme změnit myšlení manažerů i ajťáků. Vzdělávat je, aby pochopili, že jsou výhodnější cesty, než je nakupování všeho v cloudu.
We are in the process of finalizing. If you want to be redirected to our old version of web site, please click here.
