Oddělení IT a OT části v průmyslové výrobě je dnes již nezbytností

Tradiční české značce Remoska jsme pomohli projít automatizací, robotizací a digitalizací. Výsledky tohoto projektu bychom vám rádi přiblížili také prostřednictvím rozhovorů s našimi kolegy z různých technických oddělení. Jako první jsme si do křesla pozvali síťového specialistu Adama Horníka, Network Senior Presales Managera z našeho pražského Soitron týmu. Věříme, že příběh legendární Remosky osloví další průmyslové podniky.

Adame, spolu s tvými kolegy jsi se aktivně účastnil rozsáhlého projektu v Remosce. Co konkrétně jste tam za network tým dělali?

Síťařina tvoří základ pro všechny ostatní technologie, protože se musí někde propojit. My jsme tam vytvořili páteřní 10-gigabitovou síť, která zajišťuje nejen připojení samotné výroby, ale také propojení serverů, firewallů a dalších komponent. Síť je tvořena dvojicí hlavních 10 Gb switchů, které poskytují dostatečný počet portů pro všechny ostatní technologie. Na tuto dvojici switchů jsou připojeny pomocí 10 Gb optickým spojem další dva přepínače ve výrobě. V Remosce se kladl velký důraz na to, aby síť fungovala nepřetržitě. Zajištění bezvýpadkovosti IT řešení je něco, co můžeme nabídnout i jiným výrobním továrnám.

Celé řešení jste postavili na rozdělení výrobní a uživatelské části provozu? Proč jste se tak rozhodli?

Jednoznačně to bylo důležité z pohledu bezpečnosti. Dnes už je přímo standard mít oddělenou IT a OT část v podniku. Jako příklad uvedu situaci, kdy by přišel opravář opravovat stroj. Přijde s notebookem, který bude zavirovaný. V nejhorším případě zaviruje stroj, ale ne celou síť. Neovlivní to negativně zbývající část výroby. Proto má každý stroj svůj vlastní switch, jelikož potřebuje komunikovat v síti. Dnes už jsou výrobní stroje s konektivitou do sítě samozřejmostí. U každého stroje se nachází také malý firewall, který slouží k tomu, aby byla zajištěna bezpečnost. To byl druhý velký požadavek našeho zákazníka.

Objasni nám více navržené síťové řešení ve spojitosti s výrobními stroji.

Ve výrobní hale jsme nepoužili klasické kancelářské komponenty, ale nasadili jsme tam switche a firewally určené výhradně do průmyslového prostředí. To znamená, že tyto prvky mají daleko větší odolnost vůči prašnosti, mechanickému poškození (např. otřesům), a jsou určeny i pro větší teplotní rozsahy, takže jsou plně funkční při velmi vysokých teplotách (např. pokud by došlo náhodou k přehřívání), a opačně mohou jít i do mínusových teplot a mrazu (např. v zimě na stožáru na parkovišti), i když to nebyl zrovna případ Remosky.

Samotná výroba je plně pokryta wifi signálem pomocí Cisco access pointů (AP), které dostatečně pokrývají celý prostor výrobní haly. Nejprve probíhalo měření prostor, návrh a samotné umístění APček, právě s ohledem na to, aby byl wifi signál naprosto všude. Především ve skladu či ve výrobě je členitost prostoru složitější, mohou tam být sloupy, mechanické překážky, regál se zbožím, a právě ve skladu vznikají úzké uličky. Jezdí tam vysokozdvižný vozík, který zakládá zboží do regálů a tam už by nějaký klasický kancelářský AP neplnil svoji funkci správně. Takže na těchto místech jsme zvolili opět speciální řešení pro průmyslové prostředí – což jsou AP s možností připojení externích antén. Externí anténa je směrová, tedy vyzařuje úzký pruh wifi signálu a tím, že anténu správně natočíme, celá ulička ve skladu mezi regály je dostatečně pokryta wifi signálem.

Mohl bys přiblížit, proč je ve skladu zapotřebí wifi signál?

Zaměstnanci se tam pohybují se čtečkami čárových kódů a skenují zboží. Například, když si někdo pípne zboží na začátku regálu, pak jde dál a další zboží pípne na konci regálu, což je běžná praxe, tak je žádoucí, aby nedocházelo ke výpadkům wifi signálu a konektivita byla zajištěna.

Co dalšího jste v Remosce řešili?

Kromě výrobní části jsme pokrývali wifi signálem také kancelářské prostory. Samozřejmě jsme také zabezpečili tzv. rooming, tedy plynulé propojování zařízení (např. notebooku, čtečky) mezi jednotlivými APčkami. Například tak, jak přechází zaměstnanec s notebookem z kanceláře přes výrobní halu až do skladu, tak má po celou dobu wifi signál a je připojen do firemní sítě. V případě Cisco zařízení je to zajištěno pomocí bezdrátového kontroleru, což je jakoby řídící jednotka celé wifi sítě. Ten jsme mohli vyřešit buď dodáním serveru, ale vzhledem k tomu, že jsme dodávali do Remosky i datacentrovou technologii, konkrétně Cisco Hyperflex, tak jsme pro řízení celé wifi zvolili právě tuto virtuální platformu – virtuální bezdrátový kontroler.

Co síťová bezpečnost? Řešili jste nějakým způsobem i ji?

Určete, a to v podobě ověřování přístupů do sítě pomocí implementovaných řešení Cisco ISE a 802.1x. Jedná se o nastavení různých úrovní práv přístupu do firemní sítě pro různé uživatele. Každý port v síti rozlišuje, zda má konkrétní člověk oprávnění do firemní sítě vstoupit či nikoli. Je to velmi důležité, protože je třeba rozlišovat, kdo je zaměstnanec, a tedy se může připojit do firemní sítě, kdo je externista, který přišel opravovat stroj nebo aktualizovat SW na tom stroji a také se potřebuje připojit do sítě, ale nemůže se dostat například k finančním datům. No a potom jsou to ti ostatní, kteří v síti Remosky nemají vůbec co hledat. Toto řešení je použito v celé Remosce, ať už jde o drátové připojení pomocí kabelu nebo bezdrátové připojení přes wifi. Samozřejmě jsme mysleli i na návštěvy, takže je vytvořen klasický Guest portál, kde se host dočasně připojí do sítě, ale připojí se jen do internetu, nikoli do prostředí Remosky.

Zřídili jsme také vzdálený přístup do sítě. VPNky, pro ty, kteří se potřebují připojovat do firemní sítě na dálku, tedy např. servisáci či kancelářští pracovníci pracující z domova. Toto není žádná sofistikovaná technologie, spíše nutnost, kterou už dnes mají všichni.

Prozraď mi prosím, jak probíhala samotná realizace takto složitého projektu?

Úplně na začátku byl záměr zákazníka postavit novou továrnu na zelené louce. Remoska měla jasnou představu, že nechce přenášet stávající technologii, ale chce začít od nuly. Bylo to takhle asi pro všechny jednodušší, protože do poslední chvíle mohli fungovat na starém místě a v okamžiku, kdy se spustila továrna na nové lokalitě, tak začali výrobu na novém řešení. Když už zákazník věděl, co potřebuje, proběhlo výběrové řízení, které jsme vyhráli jak díky naší nejlepší nabídce, tak díky našim kvalitám, zkušenostem a referencím. Potom jsme se zákazníkem začali intenzivně komunikovat a rozebírat realizaci hlouběji do detailů. A právě na základě těchto společných setkání se nám podařilo v Remosce vybudovat řešení, které je moderní, bezpečné a funkční.

Výrobní podniky v praxi často nemívají silné IT oddělení se zkušeným týmem specialistů, proto mohou ocenit jako velkou výhodu naši konzultaci a poradenství pro návrh architektury i projektové řízení. Jako integrátor máme schopnost převzít odpovědnost za harmonizaci všech systémů a technologií, čímž ulehčujeme našim zákazníkům přechod na digitalizovaný podnik. Naše doporučení jej provedou celým projektem tak, aby byl s realizací spokojen.

Ještě bych se zastavil u těch výrobních linek, protože dnes si továrna koupí stroj jako „balíček“ i s instalací. Takže do Remosky takto přijeli technici z Itálie a my jsme jim poskytovali součinnost při seřizování stroje. Byli jsme pro ně komunikační partner, jakoby „outsourcované IT“ a pomáhali jsme jim podle jejich požadavků nastavit síť tak, aby v ní připojené stroje fungovaly pro výrobu.

Pro lepší představu, jaká všechna zařízení jsou do datové sítě Remosky připojena?

Určitě jsou to počítače, výrobní linky, tiskárny. Také IP telefony, které jsme tam implementovali my. Jedná se o vnitřní komunikační systém, ať už pro potřeby recepce v podobě pevné linky nebo pro vrátnici tvz. dveřníky, což jsou něco jako zvonky s mikrofonem a kamerou, umístěné u vrat výrobního areálu, které se používají například tehdy, když dopravce přiveze zboží a personál vrátnice mu otevře bránu a vpustí nákladní automobil dovnitř. Toto zařízení ve skutečnosti nevypadá jako klasický telefon, ale v síti se chová jako IP telefon.

Na wifi se připojují také čtečky, IoT zařízení a různé senzory. Určitě také kamerový, požární či docházkový systém, ale ty jsme jako Soitron nedodávali my Remosce.

Kromě toho, co jste za network realizovali v Remosce, jaké další zajímavé řešení byste uměli nabídnout výrobním podnikům?

Určete lokalizační služby. Umíme navrhnout řešení, které s přesností na centimetry až metry může určit polohu určitého objektu či předmětu. Dávalo by smysl lokalizovat pojízdné vozíky či nějaké palety s výrobky. Takže například pak se ví, že nějaká výrobní šarže se nachází buď ještě ve skladu, nebo už v meziskladu či vnějším skladu, nebo už opustila továrnu a je na cestě k odběrateli. Dokonce si umím představit i nějaký sofistikovaný IP kamerový systém s rozpoznáváním obrazů pro účely zabránění krádežím, neoprávněným vniknutím a pod.

Zatímco v Remosce jsme řešili wifi jen ve vnitřních prostorách, pro jiné zákazníky jsme řešili zabezpečení wifi pokrytí i ve venkovních prostorách, outdoorových skladech a pod. Datovou konektivitu umíme dostat i do prostředí s nelehkými podmínkami z pohledu klimatických podmínek (déšť, vítr), vysokých či nízkých teplot, prašnosti atp. Takto jsme například dostali wifinu i do chladicí haly určené ke skladování potravin. I když přiznávám, že naši systémáci byli mírně podchlazení, než tam ty externí antény k APčkám nainstalovali. 😊

Doporučil bych také vzdálenou správu budov, chytrou budovu, úsporné osvětlení, pohybové senzory, které detekují například výskyt osob, měření teplot, spotřebu energie atp. Důležité je také sbírat IoT data z výroby, vyhodnocovat je pomocí umělé inteligence a zpětně optimalizovat produkci. Ale to se už míchám do „zelí“ mým kolegům ze Soitronu z IoT či RPA týmu, kteří ti jistě o tom prozradí víc.

Co bys doporučil průmyslovým podnikům, pokud zvažují změny v souvislosti s technickou renovací chodu jejich výroby?

Určitě, aby se poradili s někým, kdo už to dělal. Vyslechl bych si někoho, kdo už má s něčím podobným zkušenosti. Ať už nějaký odborník – dnes již běžně IT firmy nabízejí bezplatnou úvodní konzultaci. Případně jiný výrobní podnik, který již má takovou změnu za sebou.

A díval bych se daleko do budoucna, v duchu průmyslu 4.0. Neřešil bych krátkodobou změnu či problém, ale hleděl bych perspektivně do budoucnosti. Když už jdu něco měnit, bude to tak dobré i za pět let, jak je to teď? Pokud jdu kupovat nový stroj, bylo by dobré se zamyslet dopředu, zda náhodou v budoucnu nebudu chtít sbírat z tohoto stroje data (jako např. teplota, tlak, průtoky) a na základě analýzy zefektivňovat výrobu. Tedy investoval bych s ohledem na trendy a integrovatelnost s dalšími technologiemi.

Co je to nutné minimum, když podnik neví odkud je třeba začít?

Tady si trošku přihřeji networkovou „polívčičku“. Podle mě nejdůležitější je vybudovat dostatečně robustní a kvalitní komunikační síť a na ní pak lze stavět dál.

Mohl bys ze svého pohledu říci, v čem jsme se na projektu v Remosce utvrdili my?

V Remosce se podílelo na realizaci za Soitron více technických oddělení, proto jsme museli klást velký důraz na projektový management a interní komunikaci. U takto robustních projektů umíme koordinovat ostatní dodavatele či implementaci jiných technologií, jelikož dokonale známe prostředí klienta. Což se potvrdilo i v případě Remosky s italským dodavatelem výrobních linek.

Adame, děkuji za rozhovor.